10. První vlaštovky

27. dubna 2016 v 14:53 | Mary-Dionne |  Veronika
Ver se učí všemu, co by měla jako správná Stínka vědět. Kromě toho ale zjišťuje, jaký byl svět bez Stínů předtím a že někteří lidé pořád bojují...

Od podepsání onoho papíru probíhaly Veroničiny dny pořád stejně. Ráno ji vzbudila Adéla, pak se oblékla a šla dolů na snídani. William občas jezdil brzo do práce, a tak jedla pouze s Rebekou. V devět hodin přišla učitelka. Ver se dozvídala nové věci o přírodě, uměla se orientovat v matematice, chemii a psát bez pravopisných chyb. Také se dozvěděla hodně o správě stínských států. Nejvíc ji ovšem zajímalo vyprávění o tom, co tu bylo před příchodem Stínů. Její učitelka byla většinou proti, neměla to napsáno v osnovách, ale občas se nechala zviklat a vyprávěla jí o všech věcech, která sama zažila.
Celý svět byl prý rozdělen na mnoho států, které mezi sebou měly menší i větší spory. Jednou se objevili povstalci, které učitelka označila za "teroristy", na jednom kontinentě, jindy spory o území na druhém. Lidem, alespoň těm ve vyspělejších zemích, se žilo poměrně dobře. Ti ostatní trpěli bídou, ale lidé z vyspělejších zemí se o ně nijak zvlášť nezajímali. Tak se začali houfně sjíždět do jejich zemí, za lepším. V přijímání uprchlíků celé velké společenství států, které si říkalo "Evropská unie", selhalo. Většina zemí nad nimi ztratila kontrolu. K tomu se přidalo vypuknutí tří válek najednou na třech různých kontinentech. Málem došlo k v pořadí již třetímu celosvětovému konfliktu. Jenomže se objevili Stíni. Pomalu se infiltrovali do vlád a vládních i nevládních organizací, až si nakonec, spolu se svými Vyvolenými, podmanili celý svět. Problémy řešili po svém, většinou zbraněmi. Uprchlíky nechali chladnokrevně zabít, stejně tak i další nepohodlné lidi, kteří se jim nechtěli podřídit. Zastavili sice válku, ale začali něco mnohem horšího. Z pultů začínalo mizet i základní zboží. Docházely léky, jídlo, oblečení, všichni státní zaměstnanci byli hromadně propouštěni a všechny úřady, nemocnice a další státní instituce postupně zavírány. A v těch nelehkých dobách se lidem podařilo zapomenout na předchozí spory, spojit se a rozpoutat povstání proti Stínům. Jenže prohráli. Stejně, jako Veroničina matka. Lidé poslušně stáhli ocasy a přizpůsobili se. Celé slavné povstání skončilo a zemi definitivně ovládli Stíni.
Veronice se od té doby často zdálo o tom, jaké to asi bylo, žít ještě před jejich příchodem, kdy na Zemi vládli lidé.
Jednou, pozdě v noci, se z nenadání probudila. Chvíli se snažila usnout, ale pak uslyšela, že někdo v obývacím pokoji zapnul televizi. Jen tak se zvědavosti se opatrně vplížila na chodbu a poslouchala hlas moderátorky pozdních zpráv:
"Před hodinou propukly další krvavé boje v Severním Irsku. Rebelové obsadili zdejší sklad zbraní a drží jako rukojmí místního premiéra s rodinou. Snaží se spojit s dalšími zeměmi, ale naši technici jim v tom zatím úspěšně brání. Generál Mason předpokládá, že během následujícího dne dostaneme celou situaci v Severním Irsku zase plně pod kontrolu."
Pak se z televize ozval zvuk střelby. Veronika se třásla zvědavostí. Pomalu vystrčila hlavu zpoza rohu. Na obloukovité sedačce s modrými polštáři seděl William. Ver neviděla, co se na obrazovce právě odehrává, ale vypadalo to, že to Williama pěkně štve. Jednou rukou drtil cíp polštáře a upíral nenávistný pohled směrem k televizi. Pak vzal ze stolku ovladač a jedním kliknutím ji vypnul. Než se stihl postavit a zahlédnout ji, zmizela Ver ve svém pokoji. Schovala se pod peřinu a snažila se zklidnit dech.
Druhý den o tom řekla učitelce. Stará žena se kupodivu usmála a řekla: "Konečně. Konečně se to děje."
"Myslíte si, že se to lidem povede?" zeptala se jí Ver upřímně.
"Doufám v to, Veroniko, doufám," odpověděla jí učitelka a pak, jako by se nic nestalo, pokračovala ve výuce.

Ale někdo musel poslouchat za dveřmi, nejspíš Williamova sekretářka, protože následujícího dne se už neobjevila. Místo ní k nim začal chodit přísný a kysele se tvářící Vyvolený. Když se Ver na svou starou učitelku zeptala Williama, řekl jí, že změnila zaměstnání. Prý dobrovolně. Veronika mu ani za mák nevěřila. Ale její otec dělal vše proto, aby ji přiměl myslet na něco jiného. Do jedné z vil se na měsíc nastěhovala rodina Stínů z Německa. Na uvítanou připravili pro všechny městské Stíny a významnější Vyvolené večírek, kde si měla Ver vyzkoušet své znalosti němčiny a angličtiny. I když měla hodinu každý den a její nový učitel o ní říkal, že má i talent, požádal ho William ještě o večerní doučování. Ver nevěděla proč, ale zdálo se, že mu na tom večírku hodně záleží.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama