3. Sklad

19. dubna 2016 v 15:08 | Mary-Dionne |  Veronika
Je čas seznámit se s další postavou příběhu - Robertem. Je statečný, odhodlaný, jen poněkud zapomnětlivý...
Ještě si dovolím jednu poznámku: Město (stejně jako později Vesnice a Kraj) opravdu existuje, ale jeho jméno není důležité. Klidně si pod ním můžete představit to, v němž žijete vy.


Velký sklad s jídlem pro Vyvolené působil na lidi jako magnet. Aby taky ne, když věděli, že se za pevnou zdí skrývají celé regály těch nejkvalitnějších potravin, ale také oblečení, léků a různých užitečných nástrojů. V jakoukoliv denní dobu jste tu mohli nalézt plno žebráků, které z jejich stanovišť vyhnal pouze občasný příjezd nákladního vozu, který svážel čerstvé potraviny z mnoha vesniček rozesetých kolem *Města*. Všichni žebráci se k němu jako na povel rozběhli, ale vzápětí je odehnali vojáci Vyvolených se zbraněmi, kteří se hned vynořili z řídící kabiny a zpoza železných dveří skladu. Většina žebráků se pak se svěšenou hlavou vrátila na svá místa, pouze zlomek jich poklekl před vojáky na kolena a dožadoval se milosrdenství.
Robert se od nich odvrátil, protože to, co následovalo, rozhodně neměl v plánu sledovat. Teď zaslechl jen několik výkřiků, pláč a prosby. Když byli vojáci plně zaneprázdněni kopáním do těch chudáků zhrouceným na zemi, nenápadně proklouzl dírou po mříži, kterou si už musel odnést nějaký sběrač kovů, do ventilační šachty. Srdce mu napětím divoce poskakovalo v hrudi, ale přinutil se nevšímat si ho a plynulými pohyby lézt dál. V několika dílech šachty byly navrtány drobné dírky. Když se jimi podíval dovnitř, naplnil ho údiv, který hned vystřídala zlost. Mají toho tolik! Plné regály jen přetékají potravinami, Vyvolení i Stíni pořádají nákladné večírky a přitom obyčejní lidé, kteří nevstoupí do jejich armády, musí přežívat denně jen s jednou miskou řídké polévky ze zkažené zeleniny, kterou si samozřejmě náležitě zaplatí.
Vytáhl z kapsy od kalhot malý zavírací nožík a vybral si jeden z plátů s nejpřístupněji vypadajícími šroubky. Svůj nůž použil jako šroubovák a za chvíli se už protahoval vzniklým otvorem dovnitř.
Chvíli tomu ani nemohl uvěřit. Stál uprostřed regálů se zeleninou. Všude kolem něj se kupily bedýnky s červenými rajčaty, okurkami, mrkvemi… Mohl na nich oči nechat. Tolik jídla v životě neviděl. O kus dál vonělo čerstvě upečené pečivo a nacházela se tam taky celá sekce černého oblečení pro Stíny a černo-bílého pro Vyvolené.
Rychle se vzpamatoval z údivu a začal dělat to, pro co sem vlastně přišel. Sundal si ze zad tlumok a vydal se k polici plné trvanlivých konzerv, pak také sebral dva bochníky chleba, po cestě snědl jeden cukrový šáteček, který se mu přímo rozplynul na jazyku, a pak se přesunul do sekce s léčivy. Vzal většinou prášky proti bolesti, které na ubytovně nutně potřebovali, pak také nějaké obvazy a dezinfekce. Chtěl ještě zajít do části skladu s oblečením pro huňatý černý svetr, ale najednou zaslechl tiché klapnutí dveří. Rychle se skrčil za bedny s jablky, tlumok odložil vedle sebe. Zdálo se mu, že pravidelné buch-buch jeho srdce musí být slyšet po celém skladu, neřku-li městě.
Mezi regály vešli dva vojáci Vyvolených, starší žena a asi pětadvacetiletý muž. Obezřetně se rozhlíželi kolem, pušky namířené před sebe.
Vojačka ukázala na odstraněnou část ventilační šachty. "Někdo tu je," řekla.
Její kolega přikývl. Očima propátrával okolí, až se jeho zrak zastavil na kousku látky vyčnívajícím zpoza beden s jablky. Robertův tlumok. Dal pokyn ženě a ticho, které ve skladu doposud vládlo, prořízlo několik výstřelů.
Robert měl co dělat, aby nevykřikl. Vojáci trefili několik krabic s mlékem v chladícím regálu před ním a bílá tekutina teď pomalu vytékala na podlahu. Robert v zoufalství sáhl po zbrani, své malé pistoli, kterou zdědil po otci. Na téhle výpravě nechtěl nikoho zabít, ale teď, když kulky létaly jen pár centimetrů od něj, jeho předsevzetí padla. Chtěl oba vojáky dobře mířenými zásahy rychle vyřídit a pak utéct šachtou, než přijdou posily. Mělo to však jeden háček. Ta zbraň tam nebyla. Na chvíli ztuhl a po zádech mu přejel mráz. To přece není možné! V zoufalství sáhl i do tlumoku, ale bylo to marné. Věděl přesně, kde ji hledat. Na jedné ze svých polic v ubytovně. Položil ji tam těsně před spaním, neboť ho tlačila do boku. Pak si na cestu vzal jen pouzdro na ni a na samotnou zbraň zapomněl.
"Ta tvoje zapomětlivost tě jednou zabije!" říkávala mu často matka. Netušila, že mluví pravdu.
Oba vojáci se pomalu přibližovali a na zem vyteklo další mléko. Takže tady teď zemře. Na zemi ve skladu potravin pro ty největší zrádce svobodného lidstva. Do očí mu najednou vyhrkly slzy. Vzpomínal na matku a na své sourozence. Na otce, který v boji za svobodu položil život. Kdyby si mohl svou smrt vybrat, chtěl by zemřít jako on. V blízkosti svých nejbližších. Ale ti teď čekají v ubytovně na to, co donese. A už se nedočkají.
Vojáci znovu několikrát vystřelili. Robert se regulérně rozplakal. Byli blízko.
"Nestřílejte!" zařval najednou. "Už dost! Prosím!"
Střelba utichla. Oba vojáci se na sebe podívali.
"Dej ruce za hlavu a vyjdi pomalu ven, ty špíno," zavolala na něj s úšklebkem žena.
Robert si rychle setřel slzy a s hlavou vzdorně vztyčenou vyšel zpoza beden.
"Pojď sem," přikázala mu vojačka panovačně.
Robert potlačil vzlyk a na jeho místo raději pustil zášť, kterou ke všem vojákům cítil. Zkurvení zaprodanci, nadával v duchu, když už nic jiného dělat nemohl. Pomalu došel k vojákům a zadíval se na vykachličkovanou podlahu, aby jeho pohled náhodou nebrali jako provokaci.
"Myslel jsem, že ho normálně kuchnem," ozval se voják.
Robert zatajil dech a čekal, co vojačka odpoví. Věděl, že má jen minimální šanci na přežití, ale i tak se pořád držel naděje, že ho možná jen zbičují.
"Taky že jo," řekla vojačka a Robert najednou pocítil, jak se mu podlamují nohy. Silou vůle zůstal stát a dovolil si podívat se vojačce vzdorně do očí. Ta jeho pohled ignorovala a pokračovala: "Ale ať to všichni vidí. Vloupat se do skladu není jenom tak nějaká obyčejná krádež."

"To je fakt," uznal voják. Rychlým chvatem spoutal Robertovi ruce za zády a přes hlavu mu přehodil černou kuklu bez otvorů pro oči a nos.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama