4. Poprava

20. dubna 2016 v 14:31 | Mary-Dionne |  Veronika
V novém světě se trestají přestupky obyčejných lidí tvrdě, aby všichni viděli, kdo má navrch. Dokáže se uchvatitelům vůbec někdo postavit?


I když se vzbudila, pořád před sebou viděla svou matku, jak se nad ní sklání. Vydala ze sebe výkřik čiré hrůzy a až pak si uvědomila, že obličej, který vidí, rozhodně její matce nepatří.
"Co se ti to, prosím tě, zdálo, holka?" Majitelka noclehárny stála nad ní a nechápavě kroutila hlavou.
"To nic… docela často mívám noční můry," zalhala pohotově Veronika.
Žena chápavě pokývala hlavou a přistrčila k Ver lavor s čistou vodou, aby si mohla opláchnout obličej. Veronika si poté vytáhla zpod trička peněženku, hodinky a nožík, od nichž se jí na břiše udělaly červené otlaky. Uložila je zpět do batohu a začala si automaticky stlát postel, jak byla zvyklá z domu.
"Já to udělám, nemusíš si s tím dělat starosti," řekla jí majitelka noclehárny a vzala jí peřinu z rukou.
Ver se s ní rozloučila, zapnula si mikinu a oblékla nepromokavou bundu, kterou měla na spaní svlečenou. Pak se odebrala ke dveřím do chladného rána venku na nástupišti.
"Počkej ještě," zavolala za ní majitelka noclehárny. "Přece jsem ti slíbila, že ti ukážu, kde je náborárna."
Ver se vrátila k ženině stolu a pozorně sledovala, jak jí majitelka noclehárny kreslí okousanou tužkou na kousek papíru plánek.
"Vyjdeš z nádraží a pak půjdeš až k bývalýmu autobusovýmu. Teď tam mají přístřešky uprchlíci. Projdeš kolem skladu žrádla pro Vyvolený, tam to poznáš - je tam hodně žebráků a stará cedule s nápisem PENNY. Půjdeš pořád rovně, přes křižovatku, a nalevo stojí takovej velkej barák. Má na štítu nakreslený kladivo. Tam je ta náborárna."
Ver jí poděkovala a vydala se na cestu. Majitelka noclehárny měla pravdu. Autobusové nádraží bylo kdysi zničeno výbuchem a z jeho sutin si teď stavěli primitivní obydlí ti, kteří neměli kde jinde přezimovat. Někteří na svých příbytcích stále pracovali, ostatní sledovali dění z nevzhledných děr, které sloužily jako okna. Ver přešla silnici před nádražím, po které už stejně nikdo nejezdil, prošla velkým obloukem kolem uprchlické osady a dostala se až ke skladu.
Tam ji zaujal shluk lidí, kteří upírali zraky na něco před sebou. Muselo to být opravdu zajímavé, neboť se lidé pod pohrůžkou bičování nikdy veřejně ve velkých skupinách nesrocovali. Hnána zvědavostí došla až k nim a vecpala se trošku dopředu, aby lépe viděla. Jako první si všimla postarší vojačky držící v ruce skládací nožík. Vojačka se několikrát otočila, nůž držela v ruce před sebou tak, aby jej všichni dobře viděli, a pak jej hodila do davu. Mezi několika lidmi se o něj hned strhla bitka a to ji evidentně pobavilo.
Když se Ver dostala ještě blíž, uviděla pod nohama vojačky klečet kluka v tmavé mikině, otrhaných džínách a plátěných teniskách. Mohlo mu být tak patnáct, ale to měla možnost posoudit jedině podle postavy, protože obličej mu zakrývala černá kukla bez otvorů. Specialita vojáků Vyvolených. A znamenala jediné - chystá se poprava.
Protlačila se ještě o řadu blíž a spatřila dalšího vojáka s hranatým obličejem, který držel klukovi u spánku zbraň.
"Co provedl?" zeptala se postaršího muže v tmavě modrém plášti, který stál vedle ní.
"Ukradl jídlo ze skladu," odpověděl jí a ani jednou neodtrhl pohled od té scenérie před sebou.
Takže za krádež jídla. Kdyby tohle udělala ve Vesnici, odvedl by ji starý velitel místní jednotky k matce a ta by jí uštědřila pár pohlavků. Jenže tady byla ve městě plném těch svinských vojáků. Odhrnula si pramen vlasů z čela a několikrát se zhluboka nadechla. Vojačka začala odpočítávat:
"Deset, devět, osm,..."
Ver se k nelibosti ostatních přihlížejících procpala až do první řady.
"... sedm, šest, pět, čtyři, tři,..."
Udělala krok vpřed a pak se rozběhla, přímo k trestanému klukovi.
"...dva, jedna, PAL!"

Voják Vyvolených stiskl spoušť. Ozval se výstřel. Veronika skočila bokem přímo do rány. Do celého těla jí vystřelila ochromující bolest. Podívala se do zděšených tváří lidí a doufala, že mají alespoň tolik rozumu, aby oba vojáky zneškodnili dřív, než obrátí své zbraně na ně a potom se rozutekli. Pak zavřela oči a hladce vplula do říše snů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama