Srpen 2016

Zpátky ze Zóny 16

23. srpna 2016 v 11:26 | Mary-Dionne
Bylo nebylo, kdysi dávno vzniklo až úplně u hranic podivné území. Možná díky neúspěšnému pokusu, anebo snad příčinou nějaké katastrofy? To už se nikdo nedozví. Děly se tam nevysvětlitelné věci, mizeli a zase se objevovali lidé. Když jste tam vstoupili, nebylo jisté, zda se ještě vrátíte zpět. To místo dostalo název Zóna 16.
Dostat se do Zóny bylo snem snad každého dobrodruha. Vesnice na hranici Zóny bývala doslova v obležení. Lidé, kteří v Zóně nějakou dobu pobyli, se vraceli jiní. Většinou je hned po návratu čekala nějaká radostná událost, někteří zbohatli, jiní našli něco, co dlouho hledali. Ovšem na každého takového šťastlivce připadali nejméně tři lidé, kteří se ze Zóny vrátili šílení anebo se nevrátili vůbec...
Je známo, že lidé mají největší strach z věcí, které neznají. A do tajemství Zóny dokázalo proniknout jen pár Průvodců. Takže se jednoho dne stalo, že do hraniční vesnice napochodovala vojska a celý záhadný areál uzavřela neproniknutelnou hranicí. Éra průzkumných výprav skončila.
Ale přeci jen se občas objevilo pár jedinců, kteří se na pár dní vytratili a když se zase vrátili, vedlo se jim neobyčejně dobře. Nikdy to neřekli nahlas, ale všichni tušili, že navštívíli Zónu 16.
Jednou se skupina mladých lidí, otrávená prázdninovým vysedáváním na koupališti a u počítače, rozhodla zkusit něco jiného, nebezpečnějšího, ale rozhodně záživnějšího. Rozhodla se, že navštíví Zónu.
Autobusy je vyhodily na náměstí hraniční vesnice. Dobrodruzi se ihned rozdělili na měnší skupiny, aby nebyli tak nápadní, a vydali se najít někoho, kdo je Zónou provede. Protože Průvodci, ačkoli se zdálo, že už vymizeli, požád existovali. Nebylo snadné je najít, maskovali se jako obyčejní občané, ale přeci jen se chovali poněkud zvláštně. A za tučný úplatek vyklouzli z masek dřevorubce, hrobníka, kuchařky či automechanika a stali se znova Průvodci. Díky svým bohatým zkušenostem provedli své skupiny kolem střáží až do svého tábora přímo v srdci Zóny 16. Zábava mohla začít.
Nikdo, ani samotní Průvodci neví, kolik měnších Zón se v celém areálu nachází, naši dobrodruzi však navštívili pět z nich. V Zóně Muže a Ženy se naučili hledat na tom druhém to nejlepší. V Zóně Šíleností zjistili, že některé věci, které dosud považovali za šílené, jsou vlastně úplně normální, a naopak, že to, co považujeme za normální, může být někdy viděno z jiného úhlu jako opravdová šílenost. V Zóně Dítěte pochopili, že nikdy nejsou dost staří na to, aby si přestali hrát. Zóna Strachu je nutila čelit vlastním obavám a úzkostem. A Zóna Štěstí jim dala příležitost vrátit se zpět do jejich domovů. Byl to zvláštní týden, a tím zvláštní myslím, že jsem si ho opravdu užila, ale taky mi dal dost námětů k přemýšlení.
"Zóna. Je těžké se do ní dostat, ještě těžší v ní přežít a skoro nemožné se z ní dostat." Pravda. Ještě pořád v ní trochu žiju, ale s koncem prázdnin si na mě brousí zuby děsivá Zóna Reality. Ale i v té se dá najít mnoho příjemných Zón, stačí hledat ;).
A co dodat na závěr? Možná to, co nám hlavní Průvodce vštěpoval denně do hlavy: "S čím do Zóny přijdeš, to ti Zóna dá nazpět."