5. Pěstounka & 6. V portálu

2. října 2016 v 21:20 | Mary-Dionne |  Bílá vlčice

5. Pěstounka

Z klidného spánku mě probudila. Vedla s sebou další ženu.
"Cecilie, to je tvoje nová pěstounka, Arwen," řekla nezvykle jemně a tiše.
Arwen měla světlé vlasy v drdolu, ze kterého pár pramínků unikalo. Celý její jemný obličej s nádhernýma modrýma očima tak působil ještě víc mateřsky. Oblečená byla do volné tuniky a kalhot.
"Ahoj, Cecilie," usmála se na mě.
"Dobrý den, paní."
Arwen mlaskla. Nebylo to nespokojeně, ale spíš tak trošku rošťácky. "Cecilie, jsem teď tvoje pěstounka. Mně můžeš tykat, až se ti bude chtít. Ale nikdy mi, prosím, neříkej paní. Nepatříš mi, nejsem žádná tvoje paní."
"Dobře."
Pak mě vzala za ruku. Měla jemné malé dlaně s dobře opečovávanými nehty. Vedla mě chodbou někam do neznáma. Otakara se držela za námi.
Už ani nevím, kudy jsme šly, byla jsem ospalá, chodby se vlnily a neustále se někam zahýbalo. Pořádně si pamatuji až ten portál. Byly jsme na střeše budovy a stál před námi starý strom zakořeněný do zdiva. V jeho mohutném kmeni zela díra ve velikosti dospělého a v ní se občas objevil záblesk světle modrého světla, jako by na nás mrkl obřím okem a zval nás dál.
"Připravená?" zeptala se Arwen a stiskla mi ruku.
"Co mám dělat?" znejistěla jsem.
"Jen se mě drž."
"Hodně štěstí, Cecilie," popřála mi Otakara a mávala mi, než jsem pomalu vešla do portálu po boku Arwen.


6. V portálu

Všechno rotovalo kolem mě nebo jsem se točila já? V portálu měl svět jiná pravidla. Vypadla jsem na jakési mýtince a pak už jsem o sobě nevěděla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama