7. To je holka!

4. října 2016 v 14:00 | Mary-Dionne |  Bílá vlčice

7. To je holka!

Probrala jsem se v krásně měkké posteli. Hned jsem ale na sobě ucítila čtyři pohledy a pro jistotu nechala oči zavřené a dělala, že spím.
"To je holka!" uslyšela jsem nějaký překvapený hlas.
"No a? Dalo se čekat, že si sem dřív nebo později Arwen nějakou přitáhne," odpověděl mu někdo další.
"No přesto je to holka, to je divný," mumlal ten první.
"Ale má hezký vlasy a pod tou dekou se jí rýsuje docela pěkná postavička..." řekl někdo další. Nejradši bych ho okřikla.
"Risco!" udělal to za mě ten, který odpovídal tomu prvnímu. "Vždyť je to vlastně naše ségra."
"Zapomeň na to, že si s ní něco začneš," řekl ten čtvrtý. "To tě varuju předem."
"A kolikátá je vlastně ta tvoje Alison? Jedna padesátá?" rýpnul si jeden z nich.
"Víte že ani nevím? A nezáviďte, nezáviďte..." kasal se Risco. "Kdybyste si taky uměli užívat života."
"A střídat holky jako ponožky, co? Ne, díky, já se bez toho obejdu."
"Závidíš!" zasmál se Risco.
Chvíli bylo ticho až se jeden z nich ozval znova: "Risco! Přestaň na to myslet! Máme za úkol bejt celej jeden den propojení a ty z toho děláš peklo. Nemusíme vidět Alison úplně bez všeho."
"OK, už mlčím," řekl Risco.
Pak jsem najednou uslyšela z okna táhlé dlouhé zavytí. Cukla jsem sebou, ale ti kluci si naštěstí ničeho nevšimli.
"Hele, volá nás Alan," poznamenal jeden z nich a všichni vyklidili prostor.
Teprve potom jsem se zvedla. Posadila jsem se na postel. Tak tohle byli teď moji bratři? Až na toho holkaře mi byli po hlase docela sympatičtí.
Někdo jemně zaklepal na dveře mého pokoje. Pak vstoupila Arwen.
"Spíš?" zeptala se. I to jedno slovo obsahovalo strašně moc lásky. Její zjev působil, že jsem se cítila v bezpečí.
"Už ne."
"Kluci tě vzbudili?"
"Ani nevím."
"No, vítej doma. Včera sem kluci nastěhovali nábytek. Říkali, že je moc světlý pro kluka, ale nic jsem jim neprozradila. Byla jsi takové malé překvapení."
"Nevadí jim, že nejsem kluk?" zapochybovala jsem.
Arwen se posadila na kancelářskou židli u okna a podepřela si tvář. "Řekněme, že byli trochu překvapení, ale jsi teď jejich sestra. Všichni adepti, kteří se dostanou do rodiny, jsou sourozenci."
Náhle mi nahlas zakručelo v žaludku.
Arwen se pousmála. "Máš hlad? Večeřeli jsme sice bez tebe, chtěla jsem tě nechat spát, ale klidně ti udělám pizzu v mikrovlnce, chceš?"
"Ale celou pizzu nesním," namítla jsem.
"To by ses divila," řekla s úsměvem Arwen a odkráčela.
Vstala jsem z postele. Již se stmívalo, tak jsem rozsvítila světlo na stropě. Pokoj byl o hodně větší než ten, který jsem měla dřív. Moje postel byla široká skoro jako letiště. Polštář a peřina byly povlečeny v bílem povlečení s fialovými šlahouny vinné révy. Na plovoucí podlaze v odstínu písku ležel fialový chlupatý koberec. Hned jsem si na něj musela sáhnout. Byl nádherně měkký. Začínalo se mi tu líbit. Vedle postele jsem měla noční stolek s lampičkou a u stěn ještě psací stůl, skříň a poličky. Na nich zatím nic nebylo. Jen dva rámečky na fotky.
Někdo znova zaklepal na dveře. Byla to Arwen s pizzou. Hned, jak otevřela bíle natřené dveře, zalila pokoj omamná vůně.
"Díky. To's nemusela, došla bych si pro ni," zazmatkovala jsem.
Arwen se jen znova usmála. "Udělala jsem to dobrovolně, takže stačilo jenom to díky," řekla mezi dveřmi a zase byla pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama